Koně mě vždycky zajímaly. Měla jsem ráda koně už odmalička. Vždycky jsem chtěla chodit do nějakého kroužku, kde se lidé učí jezdit na koni. Nedokázala jsem si představit, že bych třeba alespoň několik dní strávila bez koní. Protože jako malé dítě jsem vyrůstala vedle na statku, kde je můj starý soused měl několik koní. Sice to nebyl žádný divocí a závodní koně, ale mně to nevadilo. A já jsem vlastně odmalička vyrůstala už s koňmi.
A dokonce moje máma říká, že jsem se snad ve stáji taky dokonce narodila. Samozřejmě, že to moje máma myslela jenom obrazně. Akorát moje máma narážela na to, že mám strašně moc ráda zvířata, a to hlavně koně. Také jsem se už ve čtyřech letech učila, jestli na koni a musím říct, že v pěti letech jsem jezdila opravdu perfektně. A taky když jezdíte skoro každý den už v podobě jednoho roku, tak je logické, že za ten rok se toho naučíte opravdu hodně. Taky si pamatuji, jak mi můj soused udělal takovou speciální židličku, po které jsem si vylezla na hřbet koně. A protože koně už byli velmi staří, tak vůbec nebyli divocí.
A chodili pouze pomalu, takže jsem měla opravdu skvělého výukového koně. Nikdy na to úplně nezapomenu. Potom jsem se ale s přítelem, po několika letech přestěhovala do Brna, kde nejsou žádná zvířata. A opravdu mi to často chybí a já si říkám, že asi na čase se po pěti letech v Brně vrátit zpět domů na vesnici. Jak byste se na mém místě rozhodli vy? je to pro mě opravdu dost závažné rozhodnutí a přítel ještě o tom ani neví, že chci kvůli zvířatům odejít z města a vrátit se zpět na vesnici. Sice jsme loni už o tom s přítelem mluvili, že bychom chtěli chovat nějaká zvířata, ale přítel naši konverzaci vždycky utnul v tom, že máme na to čas. Prý až budeme úplně staří, tak se přestěhujeme na vesnici To snad nemyslel vážně! Ve stáří si zvířat moc neužiji.