Pokud si zaplatíte ubytování na Šumavě někde blízko Nového Údolí, musím doporučit. Pokud však chcete zažít to co my, musíte mít také kapičku štěstíčka. A asi tam být po sezoně. Můžete bydlet v hotelu přímo zde, kousek od mini nádražíčka, které je vlastně spíše jen čekárnou. Kousek odsud je muzeum, které je celé v jednom vagoně a klidně se tam můžete podívat. Nám však jde o něco jiného. Vydejte se směrem doprava k hraničnímu rozdělení a pokračujte po asfaltové cestě. Uvidíte zde i autobusovou zastávku, ale zda sem někdo jezdí to věru nevím. Poté pokračujte k vesničce s názvem Haidmühle, ale nechoďte až ta.
Zatím. Odbočte se podívat ke mlýnům, jak hovoří mapy a pak se vraťte zpátky. A to už do vesničky běžte. Budete-li mít takové štěstí jako my, nepotkáte ani nohu. Vypadalo to, dá se říci, skoro fantasticky. Nikde nikdo, jen sem tam vidíte kus rozdělané práce. Běžte kolem penzionu, jehož název si již nepamatuji směrem dolů a pak už je jedno kam se vydáte. Pokud ovšem vpravo tak dojdete jen ke skládce odpadů. Držte se raději rovně, a tak dojdete až ke hlavní cestě.
Ve vísce samotné jste si jistě všimli kostelíku po vaší levé ruce. Je hodně zajímavý už zdálky, ale v době naší návštěvy bylo z jedné strany lešení, což je dosti hyzdilo. Ale zase je třeba chápat, že opravy a údržba se dělat někdy musí. Pokud se vydáte směrem k němu, učiníte zajímavý objev. Je zde totiž kousek za ním hasičárna, což je s podivem na to, kolik lidí zde žije. My jsme někde vyčetli, že je zde údajně tisíc čtyři sta obyvatel, ale nikdo z nás tomuto údaji neuvěřil. Když jsme se zde a v okolí potulovali, teprve při cestě zpátky, kdy jsme si mysleli že tu opravdu není ani živá noha, uviděl jsme nějakou selku, která se objevila ve vrat stodoly. Ale zda to byl skutečně živý člověk na tu dálku nešlo poznat. Ale asi ano, protože za chvíli postava opět zmizela.