Stává se, že lidé nejsou někde vítaní. Ale stává se i pravý opak, tedy dochází i k tomu, že lidé někde jsou a neměli by odtud jen tak nekontrolovaně a bez dovolení odejít. Ovšem navzdory tomu se někdy vetřou lidé i tam, kde nemají co pohledávat, respektive utíkají odtud, kde by měli zůstat, dejme tomu z pracoviště. A protože jsme my lidé takoví, je někdy potřeba si takové omezení vstupu nebo odchodu nějak vynutit. A jak se to dělá? Vzhledem k tomu, že nemůžeme jiné lidi někde přivazovat nebo na ně dejme tomu hned střílet, když vstoupí tam, kam nemají, je třeba postupovat jinak. A řešit to tedy stavbou plotu.
Když chceme, aby nás v našem prostoru nikdo neobtěžoval, postavíme mu prostě do cesty plot. Někdy jenom symbolický, někdy pro změnu masivní, prostě takový, jaký splní své poslání, jímž je zabraňování ve vstupu nezvaných hostů. A když chceme, aby neutíkali dejme tomu zaměstnanci z práce nebo vězni z kriminálu, postavíme rovněž plot, který jim zabrání v pokusech o únik.
Ploty jsou různé. A proto není problém vybrat si pro svoji konkrétní situaci to nejlépe vyhovující. A když chceme, aby oplocení skutečně stálo za to, využíváme často betonové ploty, na které je spolehnutí v mnoha ohledech.
Jestli něco plní dobře funkci zábrany ve vstupu/odchodu, jsou to betonové ploty, ale tytéž ploty jsou nejen masivní, nýbrž i krásné. A proto se dá současně i kochat pohledem na ně. A proto si je lidé tak často pořizují, aby jimi chránili své soukromí i majetky. Kdykoliv má někdo pocit, že není jak jinak si zajistit u sebe doma nebo i kdekoliv jinde soukromí, kdykoliv se někdo bojí, že mu budou na jeho pozemku courat cizí a nezvaní lidé, počínající si tak, jak by neměli, kdykoliv potřebuje firma bránit tomu, aby jí zaměstnanci utíkali nebo se jí potulovaly po objektech nepovolané osoby, vybere se a postaví plot. A je to.